Pro některé autisty může být „správné“ oblečení hodně zásadní věc.
Oblečení může výrazně zlepšit/zhoršit pocit komfortu a KLIDU a bez-stresovosti v každodenní realitě. Reálně opravdu hodně.
Obzvlášť ty kusy oblečení, co se nosí přímo na těle (trika, ponožky), ale většinou jde i o boty, mikiny, bundy…prostě všechno:)
Změna je pro autisty většinou složitá z principu – když je autista na něco „zvyklý“, bývá změna stresující…
Jenže občas se oblečení nebo boty donosí, nebo z nich děti vyrostou nebo se prostě jenom změní roční období…a nazí chodit veřejně nemůžou – i když se to někdy vysvětluje těžko..:)
Vždycky je ideální zvykat na změny postupně, trpělivě a v klidu – a stres minimalizovat. Pěkný článek k tomu je na FB Poznáváme autismus 🙂
Někdy ale může být za problémem se změnami i to, že to prostě NENÍ to „SPRÁVNÉ“ oblečení. A jsou autisti, pro které to je velký problém…
Nebudu tvrdit, že je to snadné😉..
Pokud máte malé děti, a jsou třeba navíc neverbální, je to o to těžší, že neumí svoje vjemy a pocity pojmenovat, někdy ani sobě, natož vám, takže výsledkem změn bývá boj, vztek, pláč – prostě nespolupráce:(
A přitom může jít právě i o to, že tam, kde my vůbec nevidíme rozdíl a nerozlišujeme, třeba dva pro nás skoro stejné kusy oblečení, můžou být pro některého autistu propastně rozdílné – což my máme tendenci vnímat jako výmysl nebo přehánění.
Pro autisty může být ZÁSADNÍ i detail – pro jejich smysly jde o rozdíl, který výrazně ovlivňuje to, jak se REÁLNĚ cítí –
– a pro vás „banální věc“ je může rozhodit a způsobit napětí a neklid, a tím narůstání stresu a frustrace, vedoucí třeba až k afektům…
A některý autista si prostě nezvykne, i když vy si myslíte, že by mohl, protože je to přece skoro stejná věc.
Často se ho/ji v dobré víře, snažíte přesvědčit, třeba proto, že i pro ně samotné je jejich senzitivita složitá a komplikuje jim život. Autisti sami bývají nejvíc ve stresu, když pro sebe nedokážou najít tu „přesnou“ věc.
Ale přesvědčováním a dobře míněným nátlakem nakonec docílíte jenom toho, že to s vámi autista přestane řešit – ale ten stres z věcí, které mu „nesedí“, ovlivnit stejně nedokáže.
Dám vám příklad.
Vy, člověk-neurotypik, si řeknete – koupím mu/jí nové triko, protože to staré je na vyhození – žijete s autistou, víte, že by mělo být co nejpodobnější, takže objednáte zelené, jednobarevné, bavlněné, krátký rukáv, správnou velikost – takové, jako nosí. Pak triko přijde… a ouha … něco je (už zase!) špatně…:(
Verbální autista mluví, takže se možná dozvíte, že
– není bavlna jako bavlna (jiný druh tkaní, jiná gramáž, jiná na dotek = jiná bavlna a pro autistu možná vůbec ne příjemná)
– je to sice stejná velikost, ale je to trochu jinak ušité, jinde švy, trochu těsnější rukávy (a pro autistu možná k nevydržení)
– zelená s trochu jiným odstínem = „jiná barva“ (a autistu „ruší“)
– a lem u krku je těsnější a širší ( a autista ho prostě „nezvládne“), atd…
Jak už jsem psala, někteří autisté, i když se snaží, si nezvyknou nebo zvykají dost těžko…
Co tedy s tím?
Zkuste „přeprogramovat“ svůj mozek, zapomenout na to, co je „normální“ a svoje tempo a představy přizpůsobit autistovi a – pokud to jde – vyjít mu vstříc.
Je to občas fuška, přiznávám:))
Zjišťujte konkrétní informace – co přesně vadí, jak přesně se cítí, co ho ruší – a hledejte řešení – jde-li to, tak společně…
Nechce chodit v triku s krátkým rukávem → zkuste vzdušné oblečení s dlouhým rukávem i v létě. Nechce chodit v triku s dlouhým rukávem → zkuste vyřešit celoročně mikinami. Nechce vůbec rukávy → střihejte je, nebo pořizujte tílka.
Není oblečení moc těsné nebo naopak volné?
Vyhovuje materiál? (často až onošené začíná být ideální, takže můžete nové triko několikrát vyprat a usušit, než ho začne autista nosit:)
Lemy u krku, švy, nášivky, cedulky – to všechno můžou být pro vás detaily, pro autistu zdroj stresu – komunikujte, zjišťujte, důvěřujte…
Konzultujte barvy – trpělivě, bez nátlaku, a hlavně NESPĚCHEJTE – i jen odchylka v odstínu může být za pomyslnou „smyslovou hranicí“…
Ano, občas JE to k zbláznění
– obzvlášť když jste to VY, kdo musí autistu UKLIDŇOVAT, že to vůbec nevadí, že si není jistý,
že se může rozhodnout zítra nebo i za pár dní, že když to nakonec nedopadne, někomu to dáte,
ale ať z toho hlavně nemá špatný pocit, protože jemu v tom má být dobře, a jestli není, nestojí to za to –
a přesvědčit ho (pro zdraví vás obou:), že už brzo TO URČITĚ VYJDE… 🙂
Ale lepší jedno přesné triko, než pět nepřesných:)…a stejně tak u ostatního oblečení…
…jde o JEHO/JEJÍ klid a komfort, který znamená ÚBYTEK STRESU, napětí a afektů a tedy ve výsledku i VÁŠ KLID🙂
I když je k němu trochu delší a někdy frustrující cesta:)
Kromě momentálního klidu a komfortu to má navíc ještě další efekt:
- autistovi tím pomáháte být vnímavý ke svým potřebám a tvořit si realitu a životní podmínky podle své odlišnosti, svých omezení a daností.
- protože mu nasloucháte, získáváte jeho důvěru
- navíc ho učíte, aby důvěřoval sám sobě.
- a díky tomu bude schopný o svých potřebách komunikovat i v budoucnu a s dalšími lidmi a – v rámci svých možností – může být i ve vztazích s okolím sociálně o něco „zdatnější“ 🙂
Mým darem a radostí je a vždycky byla komunikace. Potkala jsem v životě hodně lidí, kteří cítili potřebu změny a vždycky mě zajímaly jejich příběhy a životní cesta. A v těch mnoha rozhovorech často zapadla přesná slova v pravý čas na správné místo. Tak vznikl můj projekt Tera Tea Time – je o tom, co všechno se dá a může v životě změnit, když se nebojíte změnit vy:). Více o mně…