Co to je, ta magická přitažlivost louží, vody a bahna, kterou děti, zvířata a někteří autisti cítí, kterou dospělí dávno ztratili?
A proč nám TAK vadí?
Spousta dětí si užije tu radost aspoň v dětství. Tak do tří, možná pěti let – a pak
STOP!
„Už jsi velkej, jsi přece rozumná, podívej jak vypadáš, kdo to má pořád prát…“ a nakonec
„JSI DIVNÁ nebo DIVNEJ!“
Kolik rodičů dokáže se svými autistickými dětmi skutečně tenhle bod v sobě překonat? A třeba i skákat v těch loužích s nimi?
Těch je opravdu jen pár…
Ti ostatní to, minimálně vnitřně, většinou prožívají jako utrpení…
Frustraci z práce navíc – to věčné praní a převlékání!
Frustraci z toho, že opouštějí komfortní zóny „normálnosti“
a frustraci z toho, že „je to ostuda“, kterou si musí, pro sebe i pro okolí, omluvit „tou diagnózou“…
Netvrdím, že překonat to je snadné…a každý dělá, co může – ale vždyť jsme to v dětství milovali všichni…
všichni jsme skákali v blátě, loužích, cákali se v potocích a byli u toho šťastní…
...kde to zmizelo?
Když se lidé v terénních autech s nadšením a dobrovolně boří do bahna, bez ohledu na to, že se sami umažou, nikomu to divné nepřijde…
..tam to „dává smysl“, to je přece „drive“…
A běžci a sportovci? Zabahnění od hlavy až k patě? – to je „daň“ sportu a taky to k tomu patří…
Nebo bahenní omlazovací kůry – co bychom neudělali pro krásu a pro zdraví…
(jeden autista mi k tomu nedávno řekl, že on se válí v blátě přiznaně a zadarmo, kdežto lidi se jezdí patlat bahnem kdovíkam a ještě za to platí:))…tak asi tak:)
A kdo nezažil ten lehký pocit závisti, jak to mají zvířata chytře zařízené?
..ale to jsou přece ZVÍŘATA – takže je pak potřeba připomenout vlastnímu dítěti, aby se snažilo nevypadat jako „čuně“…
…ona totiž ta obyčejná, nedůležitá, jednoduchá, „primitivní“ a nekomplikovaná radost z vody a bahna je prostě trochu „nepopulární“:)
Nejsem určitě sama, kdo není z válení se v blátě nijak odvázaný – a přijde mi to naprosto v pořádku:)
Dokonce ani spousta autistů tu potřebu nemá – někdo tu přitažlivost cítí, někdo prostě ne:))
A nadšení a radost z vody může mít různou podobu…:)
Ale je dost smutné, že dneska musíte mít papír a diagnózu, aby vám „prošla“ tak obyčejná věc, jako je štěstí a nadšení v zabahněné louži…
Kde se bere ta potřeba to odnaučovat, omezovat, zakazovat, hodnotit nebo omlouvat? A proč na to vůbec mít nějaký názor?
Vždyť lidské tělo tvoří z většiny voda…a ta oživuje, pročišťuje, uklidňuje i léčí…
a BLÁTO – to je přece jenom voda a zem…♦
Mým darem a radostí je a vždycky byla komunikace. Potkala jsem v životě hodně lidí, kteří cítili potřebu změny a vždycky mě zajímaly jejich příběhy a životní cesta. A v těch mnoha rozhovorech často zapadla přesná slova v pravý čas na správné místo. Tak vznikl můj projekt Tera Tea Time – je o tom, co všechno se dá a může v životě změnit, když se nebojíte změnit vy:). Více o mně…