Na internetu je dost debat na téma pojmů a definic PAS a statusu autistů. Hodně v nich diskutují dospělí autisti, často aspergerové…a někdy jsou to debaty docela bouřlivé…
Když někomu v okolí řeknu Aspergerův syndrom, musím dodat autismus, než se většina lidí „chytne“:)
Ale autismus sám o sobě je hodně široký pojem a v podstatě o daném člověku nic moc neřekne (i když docela trefně vyjadřuje ten aspekt „vlastního prostoru a bubliny“).
Rodiče a rodiny s těžce postiženými autistickými dětmi, které potřebují péči a pozornost 24hodin denně a často k tomu mají další doprovodné diagnózy, mají o dost jiné starosti, než jsou debaty kolem autistického „statusu“.
Je jim často úplně jedno, jestli se mluví o postižení nebo poruše, jestli jejich dítě bude autista, s autismem, nebo s PAS, nebo úplně něco jiného – mají doma zcela závislého člověka, sami mají jen omezenou kapacitu energie a musí si poradit s problémy tady a teď …
…denně se potýkají s afekty, se svými dětmi se mnozí z nich roky učí vůbec nějak dorozumět a péče o ně bývá časově, fyzicky i psychicky extrémně náročná.
Na debaty o pojmech nemají čas ani energii…potřebují pomoc, podporu a jakékoli další „lidské zdroje“ – a v tom systém zatím hodně selhává…
Jenže jsou tu i jiní, ti „funkčnější“ a intelektově zdatnější autisti…
Proč se tolika z nich tak příčí slovo „porucha“ v kontextu PAS?
Jejich argumenty tvrdí, že slovem porucha se označuje něco, co se má „opravit“.
A „opraváři“ se v tomhle případě pohybují na „dost tenkém ledě“…
Nikdo z neurotypiků si neumí reálně představit, co je autistický mozek zač a v čem je jeho vnímání jiné – proč by se tedy mělo automaticky považovat za „vadné“? Znamená snad většinové nutně správnější?
Když aspergerovi řeknete, že by se mu časem mohl „srovnat“ a „vyléčit“ mozek, aby mohl být neurotypický jako ostatní, většinou se ohradí a zeptá, proč by to měl chtít???
Ano, má (někdy i velký) problém s okolím,
je úzkostný a pochybuje o sobě,
někdy hodně těžko funguje
a rozhodně by se rád vyhnul afektům a všem nepříjemným stavům a dělá pro to, co je v jeho silách…
ale v žádném případě nechce o svoje vnímání přijít – a to dokonce ani přes ty potíže, které mu to přináší….
Nestojí tohle za trochu zamyšlení, než se začne mluvit o „poruchách?
Funkčnější autisti (a nejen aspergerové) jsou často nálepkováni jako „vysokofunkční“ potížisti, přitom se VŠICHNI autisti potýkají se svými těžkými výzvami –
a srovnáváním přece nejde popírat reálný problém u druhých.
Jak už jsem psala na začátku, debat na tohle téma je na internetu docela dost –
a CO JINÉHO ČEKAT?
- vždyť JSOU to autisti:)
- většina z nich se dokáže verbálně vyjádřit,
- jsou inteligentní a schopní argumentovat
- a velmi dobře si uvědomují svoji situaci (a to v kontextu mnohem širší reality)…
..takže, jako autisti,
co jiného můžou dělat, než že se snaží dobrat nějakého logického řádu věcí, výsledku, který JIM bude DÁVAT SMYSL, a který bude i pro ně správný a spravedlivě nastavený.
– a že se v tom možná trochu autisticky „zužují“?
Vždyť to je JEJICH ústřední téma, něco, k čemu mají co říct a k čemu mají potřebu a právo se vyjádřit…Jejich zúžení NENÍ SOBECKÉ a egocentrické, jak se někdy v diskuzích tvrdí – je prostě autistické…😉
Možná, že když si tohle všichni uvědomí, tak to přestane kolem autismu „skřípat“ a vřít, a všechno se trochu uklidní
a velká část autistů a aspergerů přestane mít pocit, že je nikdo neposlouchá a neslyší…
